11.5. 2019 – Dnes máme bagrovat základy, po několika týdnech sucha tu je liják a vypadá to že bude trvat několik dní.
18.5. 2019 – Základy se nám (panu bagristovi) povedly za 6 hodin.
23.5. 2019 – Do pásů nám teče voda z pole a do toho ještě prší. Při pohledu na naše bahenní lázně máme fakt na krajíčku. Stres level 150 a čerpáme vodu co to jde.
28. 5. 2019 – Máme připraveno na zalití beton. Už po druhý máme výkop vytopený, stěny výkopu se sesouvají. Je mi na zvracení, celý dny bych jen probrečela. Časový harmonogram jsem už 3x předělávala, touhle dobou jsme už měli zdít hrubou stavbu.
31.5. 2019 – Panika a stres je nám v patách a poznal to i pan „Betoňák“, který souhlasil s pátečním termínem a v 16:00 přijel. Blázen.
1.6. 2019 – Zalití pásů slavíme prací a hned od rána rozvážíme a lepíme ztracené bednění.
22.6.2019 – Naše práce je na první pohled pořád dost špatně vidět, všechna totiž mizí v zemi. Zato je maximálně důležitá! Pracujeme na odpadech. Je to náročnější a delší než jsme čekali. Psychicky i fyzicky.
30.6. 2019 – Někde jsme zase nabrali smůlu. Rozbil se bagr. A tak se nemůže zavážet desku kamením a sutí.
3.7. 2019 – Happy end! Bagr je opravený, deska se zavozila, zhunila a hned jsme vše zalili betonem a jsme z bláta venku. Teď necháme desku 3 týdny odpočívat a zrát.
Spolu s deskou zrály i moje myšlenky. Deska hotová a já se z toho nemohla vzpamatovat a najít tu správnou emoci. Na jedné straně naprosté štěstí a na druhé panika z nedodržení rozpočtu.
Pocity před stavbou si můžete přečíst zde.
Normálně nic nekomentuju, ale tady mi to fakt nedá. Naprosto chápu to, o čem píšeš. Hlavně tu pasáž „já se z toho nemohla vzpamatovat a najít tu správnou emoci“. 😀Od letošního března stavíme s přítelem dům, taktéž svépomocí a upršený květen nám dal taky zabrat, i když už jsme měli základovou desku. Jen jsem ti chtěla popřát hodně sil a ujistit tě, že v tom nejsi sama. Často ze stavby odcházím s pocitem, že taková smůla potkává jen nás, že všem ostatním se na stavbě daří a jde jim dílo od ruky. A pak tady čtu tvoje zážitky a jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má ze stavby nervy v kýblu 😀😂. Přeji ti hodně štěstí, ať jde dílo od ruky a sen se stane brzy skutečností. Za pár let to bude nostalgická vzpomínka 😉. Práci zdar! 💪
😂 Jsme moc ráda, že nejsme jediní smolaři. Snad už jsme si to (my i vy) vybrali, ale určitě si nenech ujít další stavební zápisky 😄. Ať roste 🏘️💪
Nejste smolaři/smolařky. Funguji ve stavebnictví a málokterá zakázka se povede bez problémů. Prostě je to nepředvídatelné a koordinuje se hodně věcí, co se může pokazit, najednou. Manžel, který dělá ocelové konstrukce mi doma často spílá: „proč alespoň jednou nemůže jít všechno jak po másle a bez problémů, alespoň jednou…“ vždy už si myslí, že je to hotovo a jásá a pak mu někdo zavolá… už je na ten tón pracovního telefonu alergický a všichni z rodiny máme zakázáno mu volat na pracovní číslo, abychom ho zbytečně nestresovali :). A pak se sem tam najde nějaký vtipálek stavbyvedoucí, co manželovi volá třeba kvůli nějaké prkotině, ale hned v počátku hovoru si to neodpustí a začne větou „SPADLO TO!“ místo pozdravu 🙂 berte to jako adrenalin 😀 kdyby to šlo všechno šupky dupky, tak byste pak z výsledku neměli takovou radost 🙂 takže hlavu vzhůru 😀